Těžba zlata od počátků do r. 1939
Těžba zlata v Jílovém u Prahy je známá již od dob Keltů, od 2. – 3. století před naším letopočtem. Tehdy bylo zlato získáváno rýžováním. Nejslavnější éra hornické činnosti v této oblasti spadá do 13. – 14. století. V té době byla produktivně nejsilnější střední a severní část revíru – Šlojířská žíla v okolí dnešních dolů Rotlev a Radlík. Z tohoto období pocházejí největší nálezy hrubozrnného zlata, dosahující váhy až přes 1 kg a doly zde dosáhly svislých hloubek až kolem 200 m pod povrchem. Pro 17. a 18. století jsou charakteristické zejména práce na tzv. Kocourském pásmu v oblasti Dolního Studeného. V 19. století byly důlní práce soustředěny hlavně na okolí nového dolu Pepř, založeného v roce 1830 a později i v Bohulibech, místy sice s úspěšnými výsledky, nicméně rozsah prací a výtěžky zlata se již nedaly srovnávat s předchozími obdobími. Ani počátkem 20. století v této oblasti nedošlo k výraznému navýšení hornické činnosti, zlato bylo tehdy velmi úspěšně získáváno na nedalekém dole v Roudném u Vlašimi.
Těžba zlata od r. 1939 do r. 1968
Za II. světové války došlo k otvírce nejjižnější části revíru v okolí štoly Barbora na Kocourském pásmu a těžiště prací se také přesunulo zejména na důl Pepř, kde byla znovu zkoumána a následně těžena lokálně bohatá žíla Šlojíř. Díky příznivým výsledkům průzkumných prací na dole Pepř byla v 50-tých letech postupně otevřena také Bohulibská část revíru s rozsáhlými zásobami zlata, vázaného na žilníky Ladislav, František a Hlavní žilník. Postupně i přes ekonomické těžkosti byla v 60-tých letech zpřístupněna i nejbohatší část Šlojířské žíly ve střední a severní části, kde bohužel průzkumné práce prokázaly vytěžení nejlepších partií ložiska ve středověku. Po dotěžení bohatého rudního sloupu na žíle Šlojíř, ekonomicky těžitelných zásob v oblasti Bohulib a ostatních zpřístupněných částech revíru, byla těžba zlata v Jílovém u Prahy v roce 1968 ukončena. V roce 1969 – 1971 proběhla likvidace povrchových těžebních areálů a důlních děl, likvidace dolu byla ukončena rozhodnutím Obvodního báňského úřadu v roce 1984.
Obnovení hornické činnosti v roce 2013
V prosinci 2012 převzala práva a povinnosti k ložisku společnost Montanika z.s. Po převzetí provedla revizi všech převzatých důlních děl i zátěží a stanovila nový režim kontrol zabezpečení těchto děl, zohledňující místní situaci v návaznosti na platné legislativní normy. U některých důlních děl bylo provedeno dodatečné zajištění, u vybraných důlních děl bylo provedeno jejich dohledání a ověřen způsob uzavření. Zároveň byl zpracován nový havarijní plán, platný pro celé ložisko Jílové u Prahy.
V současnosti probíhají sanační práce v podzemí, které jsou určeny pro eliminaci některých rizik po minulé hornické činnosti, zejména pro omezení možnosti vzniku havárií na povrchu.
Historie štoly Václav
Štola Václav je jednou z nejvýznamnějších štol v Jílovském rudním revíru. Václavská štola po 1410 metrech své délky ústí v úrovni I. patra do těžní jámy dolu Pepř v Horním Studeném. Po tomto patře lze dále dojít po dalších 970 metrech na náraziště druhého patra Nové jámy dolu Bohuliby. Václavská štola i v dnešní době slouží jako hlavní odvodňovací štola celého, tzv. centrálního jílovského revíru. Nebylo tomu tak vždy. Původně byla štola samostatným dolem, který těžil rudní žílu Plyml (Na Plymlu), později přejmenovanou na Svatováclavskou. Existuje zmínka o dole Plyml z roku 1565, kdy zde pasovský biskup Arnošt vybudoval vodotěžní stroj. Od roku 1760 působilo na jihu Kocourského pásma těžařstvo, jehož členem byl pan Jan Tadeáš Peithner z Lichtenfelsu, registrátor úřadu nejvyššího mincmistra v Čechách. Těžařstvo pracovalo na Svatováclavské žíle na Plymlu a brzy vyrobilo zlato za několik tisíc zlatých – do roku 1766 odvedlo do pražské mincovny celkem 2,3 kg zlata. Od roku 1824 do roku 1827 pracovalo v podloží na čelbě štoly těžařstvo Boží Prozřetelnosti. Důležité datum v historii štoly je 14. červenec 1828, kdy začaly práce na propojení Václavské štoly pomocí překopu až do jámy Pepř. Účelem těchto prací bylo odvodnit vyhloubenou jámu Pepř v hloubce 154 metrů pod povrchem. Prorážka překopu do jámy byla provedena 9. března 1864 v jednu hodinu ráno. Protože jáma Pepř byla v té době zatopena vodou na výšku cca 130 metrů nad místo prorážky a horníci měli obavy z možného průvalu vod, předvrtávali v blízkosti jámy každý postup vrtákem dlouhým šest střevíců (1,9 metru). Poté, co se provrtali do zaplaveného prostoru jámy a z vrtu vytryskla voda, spěšně opustili pracoviště a definitivní prorážka byla provedena až po té, co z jámy vytekla veškerá voda. Práce na Václavské štole trvaly přes třicet let, štola pak byla po negativních výsledcích báňského průzkumu opuštěna. V poslední historické etapě těžby zlaté rudy na Jílovém v letech 1958 – 1968 byla Václavská štola ve svém ústí nově zapažena, v některých místech byl upraven původní profil štoly pro lepší průchodnost a štola sloužila i k čerpání sázavské vody pro potřeby úpravny rudy na závodě v Horním Studeném, pokud nestačila voda čerpaná z dolu. Po ukončení této etapy těžby v letech 1968 – 1970 bylo ústí štoly uzavřeno sestřelením výztuže a zasypáním.
V letech 2013-2015 provedla Montanika opětovné zprůchodnění Václavské štoly v celé délce, včetně obnovy portálu štoly do poslední známé podoby z padesátých let dvacátého století. Byly při tom využity i zachované části původních kamenných portálových křídel. Václavská štola nyní slouží jako hlavní komunikační a větrací cesta pro celý centrální revír.